Vážení přátelé, čtenáři,
jak jsem v závěru svého minulého příspěvku slíbil, tak také činím. Napsal jsem, že Vás v mém příspěvku příštím podrobněji seznámím s hlavními důvody i příčinami mých pronikavých úspěchů na poli mého podnikání v oblasti zemědělské malovýroby.
     Jak již jsem v předchozím článku uvedl a prozradil, tak uvedených skvělých výsledků jsem dosáhl zejména studiem starých sedláckých a později zlidovělých pranostik, které jsem, po jistých úpravách znovu uvedl do praxe, nebo je pouze začlenil do galerie původní lidové tvorby. O tomto se podrobněji rozepisuji v závěrečné části tohoto příspěvku.
+    +    +
     Úvodem tohoto dalšího článku mi dovolte, abych  Vám nejprve osvětlil (těm starším jen připomenul) význam několika titulů, či pojmů, o kterých se v tomto pojednání zmiňuji.
Nejprve tedy k výrazu „sedláci“:
     Z naučného slovníku jazyka českého se dozvíme, že se jedná o skupinu (sociální kategorii) středních rolníků usilujících o hospodářskou a to zejména potravinovou samostatnost a soběstačnost. Pro zajištění této soběstačnosti museli tito provozovat živočišnou a hlavně i rostlinnou výrobu.
     Pozornému čtenáři jistě neunikla skutečnost, že v souvislosti s definicí uvedené skupiny zemědělců (sedláků), byla zcela opomenuta neméně důležitá skupina opačného pohlaví a to skupina jejich manželek, dcer a tchyní (družky, milenky a jim podobné, byly tenkráte neznámým pojmem). A tak si všichni kladete otázku, co mne vedlo k tomu, že jsem tuto, značně početnou sociální skupinu opomenul zmínit a jaké jsem měl k tomuto důvody.
Ihned vysvětlím a patřičně zdůvodním:
     Domnívám se totiž a hluboké studium problému mi tuto domněnku potvrdilo, že jejich opačnopohlavní protějšky, jež byly nazývány „selkami“ , totiž pracovaly pouze sporadicky (tj. spíše spoře, než dycky), natož , aby se aktivně podílely na provozování polnohospodářské výroby.
     Jak mi historické písemnosti a jiné prameny napověděly, tyto ženštiny téměř celý svůj život holdovaly alkoholickosexuálním zábavám, za kterými dojížděly do vyhlášených center neřesti. Jednalo se o tkzv. „selské jízdy“ (nikoliv tedy o jízdy sedlácké!). Pokud se v jejich kalendáři a zájezdovém programu objevila nějaká mezera, nebo po příjezdu do některého z center neřesti vhodná příležitost, tak jako sufražetky, či Amazonky, vždy vyprovokovaly nějakou šarvátku a pak nelítostně bojovaly proti všemu a proti všem. *)
     Byť, již zde dosud uvedená fakta mají své kořeny v dávné historii, tak potvrzení jejich pravdivosti lze najít i v daleko novějších písemnostech.
     Tak např. učebnice dějepisu pro VI.ročník pomocných škol z r.1958, tuším na str.20 uvádí,
že v období 17. a 18. stol. probíhaly na území našeho bývalého státu tkzv. „selské nepokoje“ (opět nikoliv sedlácké !) a v této souvislosti se zmiňuje o jednom, pro historii velice důležitém větším incidentu.
     Naše „praselky“ na jedné ze svých bujarých selských jízd, při které zavítaly dne 25.3.1775 na jednu pochybnou zemědělskou akci do Chlumce nad Cidlinou a tam, na právě probíhající agrodiskotéce, při provokativní písni „Orál, chcem orál, ale málo“ se nejprve dostaly do sporu a poté i do křížku s větší skupinou podnapilých vojenských pivosrkačů z místní posádky. Tentokráte jejich potyčka s vojáky pro ně skončila naprostým debaklem a ve snaze svůj neúspěch na někoho „hodit“, navštívily vzápětí místního rychtáře a kronikáře v jedné osobě, Nývlta, kterého pod fyzickým nátlakem donutily k pozměněnému zapisu fakt do místní kroniky. Proto na str.21, téže učebnice dějepisu, pro týž VI.ročník pomocných škol, z téhož r.1958 se dočtete, že aktéři (my víme, že vesměs tedy aktérky) dalších podobných výtržností a šarvátek dopadli jako „sedláci u Chlumce“.
     O neúspěšném vyvrcholení, ostudném zakončení zábavy a porážce Amazonek, které se zúčastnily jedné ze selských jízd, se však již v knize dále nepíše.
     Zde, na výše uvedeném, takřka učebnicovém příkladu vidíte, jak otočením jedné stránky dějin pro VI.ročník pomocných škol, se z jedné nepodstatné a malé příhody ze „selské“ zábavy může stát jeden, podstatně velký a historický „sedlácký“ průser.
     
     Vážení přátelé,
nechme však bojovných, hašteřivých, nezodpovědných selek, jejich bojovnými, hašteřivými, nezodpovědnými a nepracovitými selkami a vraťme se ke starým , poctivým, slušným, zodpovědným a pracovitým sedlákům a jimi zajišťované hospodářské a potravinové soběstačnosti.
     Co se provozování, zejména rostlinné výroby týká, museli sedláci znát mnoho termínů a dat, jež jim matka příroda nabízela (spíše tedy nařizovala) pro okamžiky zahájení, průběh, či ukončení různého druhu polních prací (orba, sklizeň, setí apod.).
     Vzhledem ke skutečnosti, že dříve neexistovaly hydrometeorologické ústavy ani různá média (rozhlas, televize, dostupný odborný tisk aj.), byla pro tuto dobu příznačná absence aktuálních lokálních i výhledových dlouhodobějších zpráv a předpovědí o počasí.
     Z výše uvedených důvodů byly proto vhodné termíny zahájení, či ukončení zemědělských prací dlouhodobě odpozorovávány prvními zemědělci a postupně se tyto  informace předávaly z generace na generaci.
     Mnohé z těchto ověřených a uchovaných přírodních jevů a informací se pak změnily na často používaná úsloví a pořekadla a pokud se tato týkala převážně počasí, staly se z nich později tkzv. „lidové pranostiky“. Pro snazší zapamatovatelnost byly pak tyto vesměs zrýmovány.
     Lze však říci a jistě mi dáte zapravdu, že význam i kategorie tkzv. sedláků jejiž sice takřka minulostí, ale jimi vytvořená přísloví a pranostiky přežívají i nadále i když jejich literární (možná i umělecká) hodnota převažuje nad hodnověrností jejich obsahu.
     Současně s tímto se nabízí otázka, do jaké míry lze dnes v jedenadvacátém století věřit smyslu a pravdivosti tehdejších pranostik a zejména, do jaké míry lze v současné době předpovědí v nich vyjádřených v dnešní době využít.
     K doplnění této části mého příspěvku bych chtěl poznamenat , že současné životní podmínky a hlavně klimatické změny částečně ovlivňují, či zcela zásadně mění význam a hodnověrnost tehdy  vzniklých lidových pranostik, přísloví a pořekadel.
     Samozřejmě, že pokud chceme toto venkovské literární dědictví alespoň zčásti uchovat, je třeba tato venkovská minidílka poněkud inovovat, resp. doplnit tak, aby svojí formou vyhovovala současným přírodním , životním i společenským podmínkám.
     Tohoto nelehkého úkolu jsem se ujal dobrovolně já sám a byť jsem se pokusil o inovaci způsobem spíše humorným, snažil jsem se dodržet následující zásady: 
a) neměnit příliš smysl (význam) ani obsah již vžitých původních pranostik
b) zachovat (i při vetší změně a doplnění) jejich veršovanou formu
Zda se mi toto podařilo, byť jenom částečně, posuďte dále sami.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Zatím co „sufražetky“ bojovaly většinou virtuálně a spíše jen za uznání svých volebních práv, tak naše selky „Amazonky“ (samy si uřezávaly prsy, které by jim v bojích překážely) se uměly svými zbraněmi (cecky pardón cepy, kozy pardón kosy, vidle, hokejky...) pěkně ohánět
Pozn.: Bezprsou selku amazonského ražení a např. holandské národnosti jsem nikdy, ani na obrázku neviděl, ba právě naopak (viděl a pěkně kozatou-viz cenzurované foto) 
 

Pranostiky

Vážení čtenáři,
nyní mi dovolte, abych uvedl závěrečný komentář k mým celoročním příspěvkům, ve kterých jsem Vás seznamoval s vlastnímu úpravami i inovacemi známých pranostik a pořekadel.
     V tomto závěrečném prosincovém nadstandardním příspěvku bych si dovolil spojit znění dvou, více než známých pořekadel a po patřičné mojí inovaci by tato mohla poskytnout a zhodnotit průběh celého tohoto roku:

V LEDNU,  NA PEC SI SEDNU
                         a
BŘEZEN,  ZA  KAMNA  VLEZEM,
DUBEN,  JEŠTĚ  TAM  BUDEM

     Jistě mi všichni dáte za pravdu že letos, v období měsíců leden až červen bylo dnů,  ve kterých jsme se ohřáli velice málo. Ano, tak málo, že by se daly klidně spočítat na všech třech prstech jedné ruky značně nešikovného truhláře. Až teprve v čase měsíců července až října, byla tato „minidoba ledová“ vystřídána počasím vhodným ke koupání a k našemu fyzickému ohřevu jako takovému vůbec  (pro některé jedince až k nadměrnému).
     Proto jsem si dovolil na samý závěr mého celoročního cyklu, zformulovat jakési univerzální celoroční pořekadlo, do kterého jsem zařadil  i výčet některých měsíců a jim odpovídajících pranostik, které jsem již uvedl v některých měsících předchozích. Tak tedy slyšte i čtěte:

„ Leden až prosinec, s počasím „echt“ binec,
v lednu, na pec si sednu,
březen, za kamna vlezem,
duben, ještě tam budem,
květen, tak jako duben,
červen, ještě tam budem
červenec- vstanu a zajdu na „hrnec“,
v srpnu mě na pec zas vysadí sestra,
já z pece slezu pak až na Silvestra“

     Na závěr této kapitoly Vám všem věrným čtenářům děkujeme za Vaši celoroční přízeň a těšíme se, že po klidném prožití vánočních svátků i veselé oslavě příchodu Nového roku, se opět v roce příštím spolu na důvěrně známých webových stránkách „Nového panoptika“ setkáme.
Mnoho zdraví a štěstí v roce 2016 Vám všem přeje
Franta Hladík ze Stebna a se svým přáním se též připojují všichni členové redakce