Pranostiky na duben

Jedna z typických  „odpočinkových“ (a u sedláků pochopitelně oblíbených) jarních pranostik zní:

 

„BŘEZEN, ZA KAMNA VLEZEM,

  DUBEN, JEŠTĚ TAM BUDEM“

 

     Jak lze z textu vypozorovat, tak obsah této pranostiky téměř naváděl hospodáře k lenošení tím, že nepřímo potvrzoval, že i duben je tím dalším měsícem, ve kterém mohou sedláci beztrestně dlít v teple za kamny, krby i jinými topidly tehdejší doby.

     Příroda se ještě nevzbudila ze svého zimního spánku a stále prožívala období tkzv. „vegetačního klidu“ i jakési pracovní přestávky, jež nastala přerušením téměř všech polních prací a spíše než rachot zemědělských strojů, či vrzání polozmrzlých skřivanů, bylo slyšet vůkol slastné pochrupování za pec zalezlých sedláků.

     Poněkud jinou sortou však byli (a stále někde dosud jsou) sedláci novodobí. Tito se vesměs rekrutovali z členů dnes již zaniklých JZD, St.statků a jiných zemědělských organizací a kteří určitě netrávili tyto dva jarní měsíce zalezlí za svými radiátory, přímotopy, infrazářiči a jinými, tentokráte modernějšími zdroji tepla, ale rovněž tak se nezabývali pozorováním právě vylézajících hadů a štírů.

     Nutno však podotknout, že velká většina těchto „novosedláků“ sice odpočívala, ale aktivně a to tak, že se sportovně a zejména kulturně vzdělávala.

     Nastalo jim totiž období plesů, valných hromad, či oblíbených organizovaných zájezdů do okresních, či pražských divadel. Těm nejúspěšnějším, skrzeva dojivost jimi opečovávaných krav, se dostalo mnohdy nečekaného a velkého ocenění, např. formou zájezdu do spřátelené „DDR“ na shlédnutí tenkráte špičkového pořadu „Ein Kessel Buntes“.

     Součástí takovýchto výletů za sportem, nebo kulturou byly i typické „předzápasové“ nákupy za peníze, které jim byly v podobě dobírek na valných hromadách vyplaceny.

     S poukázáním na výše uvedené skutečnosti, na charakter počasí v tomto období a zejména na dobu „zakonzervování“ zemědělských polních prací lze prohlásit, že právě duben je tím nejskoupějším měsícem co do počtu výskytu starých  lidových rčení a pranostik. Přesto však, alespoň jedno původní  a současně inovované uvádím:

„NA SVATÉHO JIŘÍ, VYLÉZAJÍ HADI A ŠTÍŘI“

 

    „Na Svatého Jiří, vylézají hadi a štíři“,

    v tom čase na bálech sedláci hýří,
    po selkách při tanci chtivě se sápou,
    nebo pak v Národním divadle chrápou.