Příběh č.3: Autoskulptura

Vážení přátelé,

oproti dvěma předchozím příběhům začínám uvedení tohoto třetího poněkud netradičně a to nejprve prezentací prozatím nicneříkající fotografie, ke které poté připojuji doprovodný vysvětlující komentář. Tak tedy:

       Uvedený snímek zachycuje situaci krátce po odhalení mé „autoskulptury“ (paralela autoportrétu), která  symbolizuje část mého životního erotického duševna. Opravdoví znalci umění jistě pochopí co tím chtěl sochař říci, či němě vyjádřit a budou o tomto mezi sebou na umělecké úrovni debatovat. Kulturní barbaři, kteří význam, ani myšlenku díla nepochopí, budou raději mlčet. Celý monument jsem citlivě „zasadil“  do okolní krajiny, která již pár let tvoří prostředí mého současného bydliště ve Stebně. Osoba v popředí je moje žena Ivana (autorka návrhu), která je do fotograficky zachycené scenérie zakomponována s cíleným záměrem a to konkrétně pro srovnání, kterak je proti malosti člověka mé životní erotické duševno mocné a veliké. Původně se mi nabízela jiná, obvyklejší srovnávací metoda, jež by se dala zjednodušeně vyjádřit slovy: „Něco a proti tomu krabička zápalek“. Od této alternativy jsem však posléze upustil a to z důvodů možného nebezpečí vzniku požáru okolního porostu při případné neodborné manipulaci v blízkosti tkzv. „škrtátka“.

      Sochu jsem vytesal bez cizí pomoci sám (proto „autoskulptura“), pouze stavební dozor vykonával a stavební deník vedl známý místní amatérský sochař pan J.V.Smyslböck. Uvedený Johan Visarionovič Smyslböck je potomkem volyňskočeskosaských starousedlíků.

      Slavnostní odhalení  pomníku se uskutečnilo dne 1.4.2013, ke dni třetího výročí vydání mé erotické prvotiny z cyklu pohádek pro dospělé: „Kterak se stal Robert Rosenberg trpaslíkem“. *)

      Za zády mé ženy - „srovnávačky“ možno při bedlivém pozorování na fotografii spatřit tři tančící členky hudební skupiny „Pussy Goriot Revival“, které při této, jimi velice oblíbené odhalovací příležitosti, uvedly premiéru  své nové písně „Pyj tam, pij sem“ (Музик: В.Пичус, Text: M.Zeman, změna samohlásek ve stěžejním slově symbolizuje ochabnutí a zejména změknutí údu při zařazení zpětného chodu).

      Na závěr tohoto doprovodného komentáře, jež popisuje situaci na předem uvedené fotografii, uvádím několik technických údajů:

a) o výtvarném díle:

Materiál: Žula (granit)

Odrůda: Tiská žula (středně zrnitá hrubozrnná vyvřelina)

Hustota (dříve měrná váha): 2700 kg/m³

Doba tesání: cca 2roky

 

b) o srovnávacím elementu:

Narozena: Ano

Pohlaví: Neukázala

Materiál: Kost a kůže

Rozměry: 165-89-63-88

Průměr. teplota: 36,4 °C

Rosný „G“ bod: Nenalezen

 

TWO YEARS LATER:

      Po delší době bloudění v lesním porostu konečně nalézám paseku, na které jsem cca před dvěma lety umístil autoskulpturu, jež znázorňovala část tehdy mého erotického duševna. Dnes se v nejbližším okolí mého díla povalují  prázdné plechovky od toluénu, stejně tak prázdné plechovky od piva, použité injekční stříkačky, stejně tak použité prezervativy a další prázdné, či jinak použité předměty chvilkové, denní, týdenní i měsíční (zejména v tomto případě dámské) osobní potřeby.

     Téměř celé dílo, zejména však jeho horní část, je pokáleno trusem srstnaté i pernaté zvěře. Ve spodní části, v prohlubni mezi žulovými varlaty, si bývalí pionýři a dnešní skauti zřídili tkzv. „geocache-ku“, do které kladou a z které si vyzvedávají své uvařené, či vypěstované „poklady“. Dílo samotné i jeho nejbližší okolí  pomalu zarůstá křovím stejně tak, jako zarůstá stařeckým ochlupením mé moudí, které kdysi „stálo“ (snad, je to tak dávno) modelem k vytvoření tohoto monumentálního výtvoru.

     Stojím nehybně v tichém úžasu, jakoby z dáli ke mně doléhá posměšný křik racka chechtavého a v mé mysli převládá pocit naprostého zmaru.

 

*) Krom uvedené prvotiny uvádím i některá další literární dílka z cyklu pohádek pro dospělé, jako např:

„Pasáček vepříků na E 55“, „Víla Análka a cizokrajný motýl Ibrahim“, „Prc a chuďas“ aj.

                                                                                                                       

                                                                                                                                          F.Hladík-duben 2015