POHÁDKA O DVOU KRÁLOVSTVÍCH A OSLÍM MŮSTKU
POHÁDKA O DVOU KRÁLOVSTVÍCH A OSLÍM MŮSTKU
(Pohádka pro děti a v závěru i pro dospělé)
Milé děti,
bylo nebylo, za mělkými lesy a nízkými horami jedno neveliké, ale malebné království. V tomto království panoval starý král jménem Ochos, který již za svůj život viděl nejméně sedmdesátkrát hnízdit vlaštovky a těšil se na dobu, kdy půjde na zasloužený odpočinek a bude pobírat královský důchod.
Král Ochos měl dva, dnes již dospívající syny. Jednoho syna měl s královnou sousedního království Ochotou a druhého syna mu porodila královna jiného sousedního království, která se jmenovala Ostuda. Který ze synů byl starší a který mladší, to nevěděl ani sám král. Oba se totiž narodili ve stejný rok a měsíc, ve stejný týden i den a dokonce v tutéž hodinu.
První syn dostal zpoloviny jméno po otci, princ Och a ten druhý z druhé poloviny též po otci, princ Os. Oba byli vychováváni stařičkými chůvami na Ochostíně, královském to zámku svého otce. Chůva prvního kralevice se jmenovala Ochechule a chůva toho druhého Osetie.
Oba princové vyrůstali svorně pospolu a jak už to mezi sourozenci bývá, občas se i poškorpili, zakrátko zase udobřili, ale udobřili často jen proto, aby pak si společně mohli tropit žerty z jedné, či druhé stařičké chůvy. Chůvy si potom stěžovaly samotnému králi a tak se častokrát dostalo oběma princům královského pokárání. Zvláště druhý syn Os byl průbojnější a hašteřivější a starý král mu několikráte ve hněvu slíbil, že pokud své chování nezlepší, nechá jej umístit do některého královského výchovného ústavu. Samozřejmě to však nikdy nemyslel ve vší královské vážnosti.
Když královští synové dovršili osmnáctého roku, poslal jej král oba na studie. Princ Och si sám ochotně vybral studium na „Ochotnické obchodní královské škole v Králově Dvoře u Berouna“ a prince Osa, který se nemohl sám rozhodnout, přihlásil král na „Osevní zemědělskou královskou školu ve Dvoře Královém u Trutnova“.
Oba bratři však nedosahovali ve svém studiu stejných výsledků. Zatímco princ Och byl v učení pilný a svědomitý, tak druhý princ Os se učil nedbale, chodil často za královskou školu, ve třídě seděl v tkzv. „oslovské“ lavici, na svých sešitech měl „oslí uši“ a pouze královské přímluvy jeho otce jej několikráte zachránily před školním propadlištěm.
Nakonec však po pěti letech oba studium na královských školách ukončili a vrátili se zpět na královský zámek do království svého otce. Vrátili se v pravý čas, protože zakrátko starý král zemřel.
Po smrti svého otce si oba jeho synové království rozdělili dle poslední vůle starého krále a za dozoru králova rádce, který se jmenoval Exekutor. Při této příležitosti nechal tento rádce též rozpustit i původní celokrálovskou armádu se zdůvodněním, že postačí když kralevic Och bude mít pouze svoji ochranku a podobně druhý kralevic Os pouze svoji ostrahu.
Hranici mezi oběma novými královstvími tvořila malá říčka Ochoska, která však po celé délce svého toku patřila do panství kralevice Ose. To však druhému kralevici Ochovi nevadilo, neboť ve své polovině rozděleného království vlastnil rybník se spoustou ryb, který byl tak veliký, že mu brzy lidé začali říkat Ochotské moře.
Ačkoli starý král Ochos ve své závěti nijak neurčil kdo má zůstat bydlet na zámku Ochostíně, tak jej ihned nový mladý král Os zabral pro sebe a okamžitě jej, ve své ješitnosti nechal přejmenovat na zámek Ostatek a do svého nového erbu vsadil kresbu oslí hlavy. O zámek se však nijak zvláště nestaral, nechal jej obehnat ostnatým drátem a původní zahrada začala zarůstat ostružinovým trním.
Ve své ješitnosti a svém rozmaru zašel tak daleko, že ačkoliv byl prvním králem jménem Os, nechal si samolibě říkat „král Os VIII“.
Rovněž tak jeho poddaní se museli učit novým názvům a jménům a prastaré a dlouho užívané názvy se kvapem dle jeho královského nařízení přejmenovávaly a přepisovaly tak, aby začínaly vždy jeho jménem.
O tom, že přejmenoval zámek jsme již mluvili, ale měnily se rychle názvy i jména jiných míst, řek, ulic i některých zvířat i rostlin. Dovadní král zvířat lev, byl tohoto titulu králem Osem zbaven a jiným důležitým královským nařízením byl novým králem zvířat prohlášen osel.
Hraniční říčka Ochoska byla tak přejmenována na Oslici, čtyři nejhlavnější ulice jeho nového království se jmenovaly Oslí, Osová, Ospalá a Oslazená, nově narozené děti bylo povoleno pokřtít pouze jmény Oskar, Osvald, Osinek, Osuška či Osička, rostlinám byla určena jména Osika, Ostřice, či Osteroporóza.
A představte si děti, že královská knihovna nového krále Ose VIII. nebyla větší než ptačí budka, poněvadž v ní měl pouze tři knížky, které se jmenovaly: „Osudy dobrého vojáka Švejka“, „O statečném kováři“ a „Osevní postupy při obdělávání královské půdy“.
Jeho bratr Och si jej kvůli jeho ješitnosti a posedlosti označovat vše možné svým jménem často dobíral. Při jednom nevinném škádlení svému královskému bratru řekl:
„Ty jsi ale osel“!
„Ještě ne“ odpověděl Os a hned druhý den osel celou čtvrtinu svého království oslí řepkou.
Zatímco tedy Os své nové království spíše zanedbával a sám byl lenivý a marnotratný, tak království jeho bratra Ocha jen vzkvétalo a on sám byl pilný, skromný a pracovitý. Za svoji píli, snahu a pracovitost byl záhy odměněn.
Jednoho parného dne, při návratu z návštěvy svého bratra, jeho kůň na cestě klopýtl a Och spadl ústy přímo do jakési prohlubně s vodou. Vodu ochutnal, ochladil se a zjistil, že objevil léčivý pramen.
Nad pramenem nařídil postavit malou kapličku a do středu svého královského znaku pak vsadil obrázek lázeňského vřídla.
Zakrátko král Och nechal v okolí kapličky postavit šest lázeňských paláců a k tomu jednu velikou tančírnu s prvotřídní královskou kuchyní. Ve všech šesti domech se pohybovaly sličné lazebnice, které se vskutku královsky staraly o bohaté i chudé za dohledu vrchního královského doktora, který se jmenoval Medon Och.
Lidé z celého okolí, z celého království i z království sousedních i nesousedních, se sem naučili jezdit, léčit se tady a odpočívat. A jestli neumřeli, jezdí sem dodnes.
Milé děti,
jistě se ptáte, jak je to s tím oslím můstkem o kterém měla být i tato pohádka. Nebojte se, nezapomněl jsem na něj a hned Vám o něm vše povím:
Jak jsem Vám hned na začátku naší pohádky řekl, tak hranici mezi oběma novými královstvími tvořila říčka Ochoska, kterou později ješitný král Os přejmenoval na Oslici. No a na té Oslici nechali oba bratři vybudovat malý mostek, aby se mohli navzájem navštěvovat nejen oni, ale mohli jej používat i ostatní lidé, kteří se potřebovali dostat z jednoho království do království druhého. A protože tento můstek vedl přes říčku Oslici, začalo se mu zakrátko říkat „oslí můstek“.
Navzdory svému divnému pojmenování to nebyl můstek jen tak obyčejný, ale naopak měl neobyčejnou čarovnou moc.Tak například, když si někdo nemohl na něco vzpomenout, přešel přes můstek na druhou stranu, tam se mu v hlavě rozsvítilo a hned si vzpomněl na vše, co potřeboval vědět.
Tento můstek využívaly hlavně děti, které si nedovedly poradit s domácími úkoly. Když si na jednom břehu nevěděly s úkolem rady, přešly se sešitem přes můstek na druhou stranu a okamžitě úkol vyřešily a hned si jej také napsaly.Jestli mi děti nevěříte, navštivte království krále Ocha, najděte ten správný oslí můstek a hned si jeho kouzelnou moc vyzkoušejte.Dodnes tak využívají čarovných schopností tohoto můstku nejenom děti, ale často i herci, zpěváci a jiní umělci, spisovatelé, politici i obyčejní lidé.
Tak děti, tak teď už běžte rychle spát a až půjdete zítra do školy, tak nezapomeňte přejít přes kouzelný „oslí můstek“, abyste si rychle vzpomněly na všechno, co jste se dnes odpoledne a večer do školy naučily. Dobrou noc.
Dodatek pro dospělé:
Vážení čtenáři,
co vlastně lingvistický výraz „oslí můstek“ znamená. Tento pochází z latinského „Pons asinorum“ a dříve se tyto mostky přes příkopy stavěly zejména pro uvedené hýkavce, neboť osel byl tenkráte nejspolehlivější dopravní prostředek, ale neuměl příkop přeskočit. Dnes tyto tkzv. „oslí můstky“ převádějí nás, oslíky lidské přes bariéry v našich hlavách, slouží k úniku (nebo překlenutí mezery) z jednoho téma, které nám není vědomostně tak blízké, do tématu jiného, které nám vědomostně blízké je.
„Oslího můstku“ (i když v mém případě spíše již „pontoňák“) jsem použil i já a byť poněkud kostrbatější a delší cestou jsem z pohádky o dvou královstvích přešel do „Oázy klidu a pohody nedaleko Prahy“ a tímto udělal místním lázním i Vašemu městu zaslouženou reklamu.
Vám místním i všem zaměstnancům lázeňského areálu slibuji, že ve chvále lázeňského prostředí budu pokračovat i nadále a paradoxně, pokud mi to zdraví n e d o v o l í, budu se sem rád pokaždé vracet.
A teď milí dospělí, běžte už také spát, nebo budete ráno velmi, ať už Ospalí, nebo Ochrápaní.
Pozn. autora: Pokud by Vám osoby (či prostředí) uvedené v této pohádce někoho (či něco) připomínaly (či připomínalo) pak vězte, že jde o podobnost čistě záměrnou.
F. Hladík, srpen 2015
PS: Vzory některých „pons asinorum“
a) můstek zděný
b) můstek dřevěný
c) lingvistický „oslí můstek“ může vypadat třeba takto:
Učitelka dějepisu vyvolá žáka a říká:
„Tak nám Nováku něco pověz o Janu Lucemburském“
Žák Novák, který o tomto panovníkovi neví téměř nic, ale zato zná kouzlo „oslího můstku“ jí odpoví:
„Jan Lucemburský byl český král a měl několik dětí. Jeden syn Václav, který se pak jmenoval Karel IV, se narodil r. 1316 a nechal v Praze postavit most …“ (Karlův, bývalý Juditin - nikoliv „oslí“ - pozn. pisatele)
