O Šípkové Růžence
28.06.2015 13:17
* * *
Vážení přátelé Nového panoptika,
v průběhu jednoho roku jsem byl představiteli jedné nejmenované geodetické firmy pány pozván na shlédnutí dvou představení v podání divadelní společnosti „Rýbrcoul“ z Vysokého nad Jizerou. Jednalo se o dvě známé divadelní hry „Pán tří sluhů“ a „Strýc Charlieho Chaplina“.
I když se jednalo, dle soudu mého i dalších diváků, o představení veskrze povedená a ze strany samotných divadelníků více než dobře interpretovaná, našel se přesto jeden člověk, který v tomto směru projevil i jistou míru nespokojenosti. Udivující na celé této věci byla však skutečnost, že tím nespokojencem byl sám principál divadelní společnosti pan Jiří Polesný, který se po skončení představení druhého divadelního kusu obrátil na moji osobu s jistým problémem.
Po jeho vyslechnutí jsem okamžitě nabyl dojmu, že celý jeho problém i problém celé divadelní společnosti vězí v jakési „nechuti“ dále přebírat a interpretovat divadelní repertoár starých klasiků (Goldoni, Stroupežnický atd) a naopak v „chuti“ zahrát si v něčem novém, neokoukaném a dosud na divadelních prknech málo předvedeném.
Sám dále přiznal, že se na mne obrací nejen jako na velkého znalce geodetické kultury, ale i jako na autora známých původních či přeložených divadelních her vůbec (namátkou jmenoval některé moje známé, či méně známé divadelní hry jako „Zeměměřická opera“, „Červený Karkulek“, „Timur a jeho špatná karta“, „Třicet přílivů bocmana Seemana“, „O pervitinové chaloupce“ aj.) a to se žádostí, zda bych pro jeho společnost nenapsal, či nepřeložil nějaké divadelní drama, jež by jim nejen vrátilo chuť do hry, ale stalo se i jistým kasovním trhákem.
Jistě všichni uznáte, že takovouto nabídku sice nešlo odmítnout, leč z příčin časové tísně nešlo na druhé straně vytvořit nějaké kolosální původní dílo. Z výše uvedených důvodů jsem se tedy uchýlil k "pouhému" překladu a zveršování staré divadelní pohádky známé německé autorky Boženy.
Protože tato divadelní hra bude mít svoji premiéru v podání divadelní společnosti Rýbrcoul v litoměřickém divadle až na apríla tohoto roku, dovoluji si Vám v předstihu předložit úplný scénář této hry (včetně připojených poznámek pro inspicienta a režii) v podobě, jakou jsem této sám vtiskl.
Josef Jakodán Pyl
amatérský divadelní kulturní kritik i tvořitel
Josef Jakodán Pyl amatérský divadelní kulturní kritik i tvořitel
Scénář k veršované pohádce o VI obrazech „O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE“
Autor: Božena Němcová
Z němčiny více než volně přeložil a zveršoval: František Chlastal
Režie: Josef Jakodán Pyl
Osoby: ŠR Šípková Růženka, roz. Trněná
SK, VK Smutný král (zpočátku), veselý král (později)
PZ Princ zachránce
VIP Vypravěč (J. Polesný alt. Miroslav Moravec)
* * *
Před stále rozsvícenými světly v hledišti a před dosud staženou oponu vystoupí na forbínu vypravěč se svým úvodem:
Dobrý večer milé děti
a vážení geodeti,
rozsáhlé úvody nás všechny serou
tak slyšte: Jsem z města nad Jizerou,
které se zove Vysoké. Pár kluků a holek
pak tvoří úhrnem „Rýbrcoul“ spolek,
jenž do sídla Vašeho zavítal dneska.
Spolu s ním přijela pohádka česká
o Růže Šípkové - kdo z Vás ji nezná??!
hráli ji v „Národním“ do půli března.
Pohádka s tradicí, pohádka stará
o mnoho známější než „Divá Bára“.
Taky ji napsala Němcová Božka
a chce ji zfilmovat sám Zdeněk Troška.
Dosti však úvodů, dosti však řečí,
chraň Bůh, ať někdo z Vás při té hře brečí!,
není moc veselá, není však smutná,
každý si vybere co jemu chutná
a tamten tlustý pán *), ať už si sedne,
rozhlížet po sále mohl se ve dne,
nyní již ztichněte, zhasneme světla,
neb by se svitem svým do scény pletla.
Vážení přátelé a milé děti,
barevná opona již vzhůru letí.
*) doposud stojící a smějící se místní zastupitel
a vedoucí kulturní komise soudruh Otesánek Jan
a vedoucí kulturní komise soudruh Otesánek Jan
Obraz I. „PŘÍCHOD RŮŽENKY A JEJÍ MONOLOG“
Prac. název obrazu: Sexuální samota
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
Typická hradní komnata o rozměrech 8,97 x 9,44 m o výšce stropu 3,67 m. V pravém rohu (z pohledu hlediště) klec s nočníkem a bidetem opatřená visacím zámkem. Ve stěně po levé ruce (též z pohledu z hlediště) lze spatřit otevřené špaletové okno s výhledem na nádvoří, na padací most a na příjezdovou místní komunikaci se šotolinovým povrchem. Vpravo od okna je na stěně umístěn portrét již zesnulé Růženčiny matky, královny Dagmar VII (autor Picasso, Dalí, Neprakta, Urban apod) s černou sametovou páskou přes pravý horní roh.
Pod oknem se nachází nízká, avšak dlouhá a široká komoda z lipového dřeva s vyřezaným monogramem D 6 (dědictví po Růženčině babičce Dagmar VI) na předním čele. Na komodě spočívá busta Jana Žižky z Trocnova se sametkou přes jedno oko, jenž hledí do budoucnosti a vidí samé polopravdy.
Na čelní stěně komnaty (z pohledu hlediště) je situována imitace starodávného kachlo- vého krbu s velkým monogramem E 55 na kouřové komoře, která má nezaměnitelný tvar ženských úst (dědictví po Růženčině prababičce královně Elišce). O spodní část krbu (o cokl) je nenápadně opřen kalendář nejmenované firmy - sponzora představení.
Uprostřed místnosti spočívá stůl potažený bílým suknem (ubrus) s vyšitým monogramem "RŠ", u stolu je přistaveno dvanáct plastových křesílek (symbolizujících 12 oblíbených Růženčiných měsíčků).
Jinak je scéna prázdná!!!
* * *
Růženka přichází zprava a to ze dveří, které se nacházejí na stěně před uzamčenou klecí. Princezna je oděna ve vzdušný šat z jutového či filcového hedvábí, jenž je bohatě posetý barevnými filtry. Na nohou má stříbrné pryžové "vietnamky". Usedá do jednoho z křesílek a obrácena čelem do hlediště začíná vést svůj monolog:
|
ŠR: „Zde pohleďte na mne jak čistá jsem dívka,
jako to prádlo jímž zmítá odstředivka,
a dneska po ránu řekla mi teta:
„Dneska jsi Růžo, dnes jsi plnoletá“
„Nevesely truchlivy jsou však moje roky,
když pouze na hradě já smím dělat kroky,
já nesmím na "disco", já nesmím nikam,
za kletbu neznámou nevinně pykám.“
„Proč dívky ostatní s chlapci se vodí
a za mnou otec můj jako stín chodí?!
Kam otec nemůže (například na WC),
dává mě vyčůrat na nočník do klece.“
„Škoda i snad dobře je, že nemám máti,
nevidí jak se mnou puberta mlátí,
vždyť věnec zelený dlouho jsem nosila
o ztrátu panenství každého prosila.“
„Včera však navečer přijel k nám kočí
a začal se mne ptát, kam chodím močit.
Já řekla: "Do klece…" a on se tam skrčil,
pak něčím podivným do mne Vám strčil.“
|
poznámky pro režii:
ze záňadří vyjímá OP, zálibně se naň podívá
a o5 jej zasune z5
tu a tam uroní slzu, či bouchne
pěstičkou do stolu
ukáže ručkou směrem na sanitární
zařízení umístěné v kleci
obrací se k portrétu na stěně
v případě, že se hraje pouze prodospělé,
může ŠR naznačit možné spojení obou pohlaví
Opona - konec I.obrazu
|
Obraz II. - „PŘÍCHOD SMUTNÉHO KRÁLE A JEHO DIALOG S DCEROU“
Prac. název obrazu: Nepochopení
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
Dveře uzamykatelné klece jsou nyní otevřené, špaletové okno s výhledem na nádvoří, na padací most a na příjezdovou místní komunikaci se šotolinovým povrchem, je naopak zavřené. Černá páska na obraze nedávno zesnulé Růženčiny matky se přesune na levý spodní roh.
Komoda z lipového dřeva s vyřezaným monogramem D 6 na předním čele zůstává na svém místě pod oknem, stejně tak busta Jana Žižky z Trocnova,který se stále dívá do budou-
cnosti a stále vidí samé polopravdy.
V krbu nyní plápolá oheň, „upozornění“ na sponzoring je tímto ďábelsky osvíceno, avšak z požárních a bezpečnostních důvodů je nutno kalendář nejmenované firmy posunout poněkud dozadu, ovšem z důvodů časové posloupnosti děje (vůči obrazu I.) je současně třeba firemní kalendář posunout o nějakou minutu kupředu.
Bílý ubrus na stole je zaměněn za růžový s vyšitým monogramem "ŠR". Ke stolu přibyde jedno plastové křesílko navíc (z důvodů očekávání příchodu smutného krále).
Jinak je scéna prázdná a na její stavbě se příliš nemění!!!
* * *
V kratičké pauze se Růženka pouze přepudruje, převlékne se do růžových šatů z mačkaného diftýnu (pozor i na přemístění OP), oholí se, osprchuje, změní účes a poněkud si vycpe život molitanem (tímto naznačí své počínající stádium březosti). V očekávání příchodu svého královského otce (tedy již před zvednutím opony) sedí za stolem při sklence šípkového vína zn. Rossalia.
Po zvednutí opony vchází král a to stejnými dveřmi jako jeho dcera v I. obraze. Je oblečen velice nedbale (nezaměňovat s nedbalou elegancí). Na sobě má sice královský, ale vysloveně pracovní plášť, na hlavě nesměnitelnou rezivějící korunu. Je "obut" pouze v "ck" ponožky bílé barvy s nápadnou dírou na patě levé nohy. V rukou třímá malou dřevěnou truhličku s vyrytým monogramem E 55 na víku (dárek od matky své tchyně). Skříňku pokládá na stůl, usedá do jednoho z volných křesílek vedle Růženky a začíná vést dialog se svojí dcerou:
|
SK: „Oh dcero spanilá, hledám tě všude,
ta chvíle co přijde, moc těžká bude,
sudiček proroctví nutí mě k děsu
zde dopis od těch bab ve skříňce nesu“
ŠR: „Vezmi si sekeru, vezmi si nůž,
dvířka té skříňky však otevři už!“
SK: „Netřeba násilí, dcero má zlatá,
dopis je ze skříňky ven natotata.
Nastane pro oba teď krutá chvíle,
posečkej chviličku - najdu si brýle“
ŠR: „Netřeba čekati, dej sem ten list,
sama to proroctví já začnu číst:
„Život dál uhání, dál letí tryskem…“
SK: „(to píše ta baba s tím velkým pyskem…)“
ŠR: „ne vždycky za všechno sudičky mohou…“
SK: „(to píše ta baba s tou velkou nohou…)“
ŠR: „však ani děd Vševěd není v tom znalcem…“
SK: „(to píše ta baba s tím velkým palcem…)“
ŠR: „v tvém dalším životě bude tvůj osud
píchání - střez se ho Růženko, tak jako dosud“
SK: „Píchání!!? - podivné, rozumíš tomu??
ŠR: „Rozumím otče můj, jdi klidně domů,
přitom se radostí poplácej do gatí,
neboť to tajemství dávno již neplatí.
Platilo do včera, než přijel kočí,
však mu ta rošťárna koukala z očí,
hned mě však opustil, s outěžkem chodím,
za noc já ve snu i devětkrát rodím.“
|
poklepe ukazováčkem opatřeným pečetním prstenem na víko truhličky (3x) eskamotérským pohybem vyloví z dřevěné schránky popsaný papír šátrá po kapsách po svých "ck"sklech vytrhne králi papír z rukou a vzrušeným hlasem začíná deklamovat, občas přerušována otcovými poznámkami vstává od stolu a zálibně si hladí vzdouvající se život Opona - konec II. obrazu |
Obraz III. - „DRUHÝ PŘÍCHOD SMUTNÉHO KRÁLE A JEHO DALŠÍ DIALOG
S DCEROU“
Prac. název obrazu: Pozdní poznání
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
Výtvarné ztvárnění a umístění jednotlivých elementů celé scény se navrací do stejné konfigurace jako v obraze prvém, to znamená, že v pravém rohu (z pohledu hlediště) uzamčená klec s nočníkem a bidetem. Ve stěně po levé ruce můžeme spatřit otevřené špaletové okno s výhledem na nádvoří, na padací most a příjezdovou místní komunikaci se šotolinovým povrchem. Vpravo od okna je na stěně umístěn portrét již zesnulé Růženčiny matky, královny Dagmar VII (autor Picasso, Dalí, Neprakta, Urban apod) s černou sametovou páskou přes pravý horní roh.
Pod oknem se nachází nízká, avšak dlouhá a široká komoda z lipového dřeva s vyřeza- ným monogramem D 6 (dědictví po Růženčině babičce Dagmar VI) na předním čele. Na komodě spočívá busta Jana Žižky z Trocnova se sametkou přes jedno oko, jenž stále hledí do budoucnosti a stále vidí samé polopravdy.
Na čelní stěně komnaty (z pohledu hlediště) je situována imitace starodávného kachlového krbu s velkým monogramem E 55 na kouřové komoře, která má nezaměnitelný tvar prababiččiných úst. Kalendář nejmenované firmy je však nahrazen malým bilboardem s reklamou a pozváním na letošní ročník veletrhu šicích strojů v Trnovanech.
Uprostřed místnosti spočívá dubový stůl potažený bílým suknem (ubrusem) s vyšitým monogramem "RŠ", u stolu je třináct plastových křesílek (symbolizujících třináct oblíbených Růženčiných měsíčků).
Jinak je scéna prázdná!!!
* * *
Po zvednutí opony Růženka již sedí za stolem, sklenici s lehkým šípkovým vínem zn. Rossalia má již dopitou a před ní na desce dubového stolu spočívá mobilní proutěný neceser s vypleteným monogramem "NP" (dárek od neznámého prince).
Posléze přichází její otec (král), oblečen ve stejném stylu jako v předchozím obraze. "Obut" je tentokráte pouze v jednu "ck" bílou ponožku na pravé noze, druhou (perforovanou) ponožku třímá v ruce a začíná druhý dialog se svojí dcerou:
|
SK: „Oh dcero spanilá, hledám tě všude,
ta chvíle co přijde, moc těžká bude.
Žádám tě o pomoc, snažně tě prosím
zašij mně ponožku, já ji rád nosím.“
ŠR: „S radostí otče můj, já ráda vyšívám
a ještě ku práci s chutí si zazpívám:
„Přijel k nám kočí, měl modrý voči
a začal se mne ptát, kam chodím močit…“
„nad stádem koní podkovy zvoní…“
SK: „Díra se zmenšuje, už bude po ní!
ŠR: „Stejně voní rudé květy šafránu,
voní večer, jako voní po ránu,
tak jako po ránu i večer voní…“
SK: „Díra se zmenšuje - už bude po ní!“
ŠR: „Auvajs“ … něco se událo, proto jsem vzdychla,
když jsem se při šití do prstu píchla,
podivné sny se mi začaly zdát,
bolí mě v podbřišku… chce se mi - spát.“
|
natahuje paži s děravým předmětem ku svojí dceři, tato si nasazuje respirátor (zde v tomto monologu i v pěveckém projevu „ŠR“ je nutno z důvodu nasazení respirátoru použít playbacku) šička se trochu našponuje, strhává si respirátor z úst (playback končí), kácí se z křesílka na zem, padá král i opona Konec III. obrazu |
Obraz IV. - "PŘÍJEZD PRINCE ZACHRÁNCE"
Prac. název obrazu: Osvobození sběračem
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
I když tento obraz následuje po hlavní přestávce, stavba předchozí scény se ve své podstatě příliš nemění a proto se doporučuje s touto příliš nehýbat a tuto nepřestavovat, neboť bude později v téměř nezměněné podobě využita (pouze s malými obměnami) i v posledních dvou obrazech.
Jednotlivé prvky scény (kulisy) i předměty zařízení celé scény nejsou z hlediště vidět, neboť vše je zakryto (včetně kalendáře i bilboardu) a zastíněno hustým trnkovým a zejména šípkovým křovím. Pro zvýšení efektu zarostlosti a celkové pochmurnosti doporučujeme scénu doplnit o několik vzrostlých kaktusů z čeledi aloe tequilas. V levém okraji scény (z pohledu hlediště) dominuje celé scenérii ztepilá jedle.
Jinak je scéna prázdná!!!
* * *
Po zvednutí opony přijíždí bujný princ na urostlém oři. Tento je oblečen (myšleno princ) s nedbalou elegancí (nezaměňovat s nedbalostí), jež poněkud utrpěla neustálým prodíráním trněnými, vesměs šípkovými hvozdy. Zastavuje v epicentru scény a svůj „výstup“ (zůstávajíc však v sedle) zahajuje zpěvem na melodii známé písně „Mary Ann“.
Pozn: V případě menších scén (z technických a finančních důvodů) lze sudokopytníka nahradit horským kolem, koloběžkou apod.
|
PZ: „Jel jsem nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou, |
přechází do mluveného slova zůstávajíc v sedle seskakuje z koně a roznýtovává si spodní část brnění a … v tomto stádiu vyměšování si sklápí hledí přilbice… hledí si znovu zvedá, přichází ke svému koni, uvazuje jej ke stromu, *) dává mu několik kostek cukru a několik granulí L-Karnitinu, sám si strká pod hledí kyselou rybu nasazuje si přes brnění falešnou ruku typu „střihoruký Edward“ a vrhá se do hustého porostu neveřejné zeleně přestává stříhat a sklání se nad ležící osobou sundává si falešnou ruku a listuje v právě nalezeném OP a čte si potřebné údaje obrací se ke svému oři (alt. k horskému kolu či koloběžce), všichni však záporně vrtí hlavou pokleká vedle dosud spící osoby, zvedá si hledí a zavádí umělé dýchání z úst do úst, princezna si chabým pokusem chce znovu nasadit spadlý respirátor *) Pozn: V případě náhražky koně za horské kolo apod, cukr a vita- míny pochopitelně vypustíme (kolo však necháme nahuštěno) Scéna potemní, opona jde dolů - konec IV. obrazu |
Obraz V. - „MONOLOG RŮŽENKY K JEJÍMU ZACHRÁNCI“
Prac. název obrazu: Procitnutí (ŠR) a vystřízlivění (PZ)
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
Ztepilou jedli, koně (alt. horské kolo apod), roští a kaktusy je nutno ze scény odstranit. Po učinění této asanace je celkový pohled na scénu podobný jako v obrazech I., II. a III.,
i v poněkud zastíněném obraze IV., tedy následující:
Typická hradní komnata o rozměrech 8,97 x 9,44 m o výšce stropu 3,67 m. V pravém rohu (z pohledu hlediště) klec s nočníkem a bidetem, nyní však již symbolicky odemčená. K bočním stranám klece jsou však již nenápadně přivařena kovová madla, která budou sloužit k jejímu rychlému odnesení v době příprav slavnostní svatební tabule.
Ve stěně po levé ruce (z pohledu hlediště) můžeme spatřit otevřené špaletové okno s výhledem na nádvoří, padací most a na příjezdovou místní komunikaci, tentokrát již s kvalitním živičným povrchem. Vpravo od okna je na stěně umístěn obraz (portrét) již dávno zesnulé Růženčiny matky, královny Dagmar VII, mírně zakryt mohutnou pavučinou, takže černou sametovou pásku není nutno instalovat přes žádný roh obrazu.
Pod oknem se nachází nízká, avšak dlouhá a široká komoda z lipového dřeva s vyřeza- ným monogramem D 6 na předním čele. Na komodě spočívá busta Jana Žižky z Trocnova, který (zatím co Růženka spala) prodělal bitvu o hrad Rábí a tak nyní nehledí do budoucnosti, ale je spíše zahleděn jaksi do sebe.
Na čelní stěně komnaty (z pohledu hlediště) je situována imitace starodávného kachlo- vého krbu s velkým monogramem E 55 na kouřové komoře, jež má nezaměnitelný tvar úst královny Elišky. Krb má pochopitelně již dávno vyhaslé ohniště.
O spodní část krbu (o cokl) je nenápadně opřen malý bilboard se zažloutlým pozváním na dávný ročník veletrhu šicích strojů v Trnovanech.
Uprostřed místnosti spočívá dubový stůl s růžovým ubrusem s vyšitým monogramem "ŠR", u stolu je přistaveno třináct plastových křesílek.
Jinak je scéna prázdná!!!
* * *
Po zvednutí opony již sedí Růženka za stolem, v rukou třímá nedokončenou práci (zčásti již zašitou levou "ck" ponožku), na krku „stržený“ respirátor. Před ní stojí prázdná sklenice od dopitého šípkového vína zn. Rossalia a mobilní proutěný neceser s vypleteným monogramem „NP“.
Princ zachránce postává sedící Růžence za zády, nervózně stepuje řinčíc přitom ostruhami. Růženka procitá, protahuje se a začíná svůj monolog:
|
ŠR: „Oh změna podivná se mnou se stala,
jakobych celičkých dvěstě let spala,
svatbu já zařídím, hned je tu opat
a naše maličké začíná kopat.
Ty zatím tu novinu, běž oznam králi,
jistě se v komnatě na trůnu válí.
Já zatím ve chvatu uklidím stůl,
aby král nečuměl jak nemocnej vůl.“
|
mluvíc, vybírá si z očí ospalky
a protahuje se
pohladí si život
princ poslušně odbíhá a mizí ve dveřích
ŠR začíná šukat okolo stolu
Opona - konec V. obrazu
|
Obraz VI. - „PŘÍCHOD JIŽ VESELÉHO KRÁLE A JEHO POSLEDNÍ DIALOG S DCEROU“
Prac. název obrazu: Pomsta a chomout
Popis scény (poznámky pro inspicienci):
Z pravého rohu scény (z pohledu hlediště) byla odstraněna nejprve uzamčená, později otevře-
ná klec s nočníkem a bidetem (viz přivařená madla), neboť již dávno přestala plnit svůj účel.
Ve stěně po levé ruce můžeme spatřit otevřené, již moderní okno Velux s výhledem na nádvoří, nový pontonový most a na příjezdovou komunikaci se zámkovou dlažbou. Vpravo od okna je na stěně umístěna zarámovaná fotografie současného ministra kultury.
Pod oknem se nachází vysoká, avšak krátká a úzká komoda z podýhovaného umakartu, do něhož nelze vyřezat žádný monogram. Bustu Jana Žižky z Trocnova nahrazuje nyní sádrové poprsí císaře Zikmunda (alias "liška rezavá").
V čelní stěně komnaty jsou osazena stáložárná krbová kamna s výdechy pro rozvod teplého vzduchu. Nad kamny jsou symbolicky zavěšeny trofejní parohy. Kalendář, nyní nesolventní nejmenované firmy - dosavadního sponzora představení - však již chybí, rovněž tak oválný poutač.
Uprostřed místnosti spočívá veliký stůl se slavnostně prostřenou svatební tabulí.
U stolu je čtrnáct plastových křesílek, z toho pouze dvě v bílé barvě.
Jinak je scéna pochopitelně prázdná!!!
* * *
Po zvednutí opony sedí již Růženka za stolem na jednom s bílých křesílek. Je oblečena v bílé (svatební) šaty, molitan byl z jejího, dříve vycpaného života odstraněn a to z důvodů právě prodělané interupce. Na spanilé hlavě má vyveden i svatební účes ve stylu „paní Simpsonová“.
Ve stínu kamen s krbovou vložkou se doposud skrývá vypravěč, který je připraven vpravý čas vstoupit do závěrečné fáze celého dramatu se svým zvonečkem.
Po chvíli přichází (nyní již veselý a mírně podnapilý) Růženčin otec. Král je oděn ve slavnostní královské roucho, v levé ruce třímá žezlo, v pravé ruce jablko odrůdy McIntosh (vítězný druh poslední "Zahrady Čech"), na hlavě posilující korunu. Začíná promlouvat ku svojí dceři:
|
VK: „Oh dcero spanilá, hledám tě všude,
ta chvíle co přijde, radostná bude,
v kuchyni svatební pekou se koláče
za muže budeš mít sběrače - boháče,
za svědka pozveme Honzíka Roháče
víš koho???, je z Dubé, celou noc propláče.
Tři báby - sudičky, ty dvorní okrasy,
za to své proroctví šoupneme do basy,
na Mírov poběží všechny tři tryskem,
ta s velkou „fáračkou“, palcem i pyskem.“
ŠR: „Kde však je ženich můj??, kde jsi ho nechal??“
VK: „Sedí tam - na trůnu, to jak jsem spěchal…“
ŠR: „Proboha!!, on už sám zde vládu řídí??!“
VK: „Nikoliv dcero má, šípky si třídí
hned pro něj doběhnu - a už buď zticha
(už pro dva kartičky na trůnu míchá)“
VIP: „Na závěr pohádky zazvonil zvonec
dva chlapi v chalupě - tak to je KONEC!“
|
při monologu nadšeně, ohnivě i láskyplně máchá žezlem a rozšafně si pohazuje jablkem při monologu rozhořčeně, chladně i pomstychtivě máchá žezlem a vztekle kope do jablka zmateně se rozhlíží praví potutelně pod královské vousy a mizí ve dveřích vystupuje ze stínu krbových kamen a vstupuje do děje se svým zvonečkem, kterým zacinká Opona - konec celého představení |
Opona jde dolů, vypravěč rychle popoběhne vpřed a zůstává před staženou oponou na forbíně sám a podobně jako na začátku představení se nyní ujímá závěrečného slova:
|
VIP: „Jak všichni vidíte, opona spadla,
pláče tu Pepíček, pláče tu Madla.
Já nyní rozsvítím v hledišti svíce…
… jak vidím, brečí Vás poněkud více a tam,
… ten tlustý pán **), ať už se zvedne,
posadit do sálu může se vedne.
My jsme zde prožili hodinku hezkou,
příště zas přijedem s pohádkou českou.
Bude se jmenovat, mé milé děti
„Šípkový Růženec a tři geodeti“
|
po rozsvícení světel menší pauza Pozn.: **) Doposud sedící a plačící místní zastupitel a vedoucí kulturní komise soudruh Otesánek Jan |
K O N E C
Poté následuje vřelý dík zástupce divadelního spolku Rýbrcoul z Vysokého n. Jizerou panu Františku Chlastalovi za skvělý překlad i za mistrovské zveršování této tradiční německé pohádky.
Následně přidává poněkud chladnější a rezervovanější dík představitelům nejmenované firmy za částečné sponzorství tohoto skvělého kasovního trháku.
Následně se „celé jeviště i hlediště“ odebírá na tradiční raut do vybraného vynikajícího podniku Salva Guarda, kde všechny očekává bohatě prostřený švédský pingpongový stůl.
Autora celé této taškařice, pana Františka Hladíka, oproti tomu očekávají zástupci OSA, softwarová, městská, mravnostní a státní policie.
Snímky z castingu ... vítězný uchazeč (herec Roman Sedřeva) o roli „Prince zachránce“ ku hře „O Šípkové Růžence“ ... apríl 2003
 |
 |
 Foto: Klára Štampachová (Přístroj: Rumzeiss Jena Kyklop II) |
 |
