J.C. ŽIJÍCÍ, SEDÍCÍ, BDÍCÍ…
J.C. ŽIJÍCÍ, SEDÍCÍ, BDÍCÍ ...
Víc než let padesát já chodil do práce
den co den navlékal klotové rukávce
potom však s odchodem do starobní penze
dostal se život můj do jiné dimenze
Přes týden vyspávám a nesvětím svátky
dny těch mých neřestí jsou pro mne pátky
já bloumám po Praze, po velkém to městě
a mnoho hostinců stojí mi v cestě
A jedna z hospůdek do níž jsem vlez
obsluha se slečnou nahoře „bez“
pivo tam jako křen i strava dobrá
má nápis ve štítě „U mlsného bobra“
Kdekdo sem kdekoho prý tajně vodí
prý sem i dokonce sám Lenin chodí
„co je to za blbost“ si pod vousy broukám
v ruce mám půllitr, po šenku koukám
Tam samoten u stolu starý muž sedí
bez hnutí skrze kouř do prázdna hledí
na stole před sebou s tabákem váček
a do piva potopen má ohříváček
Může být svým věkem pradědem mým
tvář jasně nevidím, halí ji dým
ba ani nepoznat zda hýbe ústy
šedý kouř v lokále je příliš hustý
Když ptám se obsluhy kdo je ten pán
řekne, že trhlý blb, že Cimrman
že každý pátek zde u piva čeká
prý na Škrétu, Čechova či Myslbeka
Dnes se jich nedočkal, tak pomalu vstává
a při svém odchodu rukou mi mává
oblečen v dámský šat se dvěma kapsáři
s otiskem rezavé traverzy ve tváři
Pak jsem já pochopil slova té slečny,
že chodí sem Lenin, ten co je věčný (v „Ječný“)
a ten co drží zde svůj režim pitný
génius Cimrman, ten bydlí v „Žitný“
ČTK, ara [online] Dostupný na WWW: https://meteleskublesku.cz/?movie=56
