HRDINA SEMJON
(aneb Konec jednoho mýtu)
Děd Semjon prý zemřel hrdinnou smrtí,
toť prý je jisto,
však ve hrobě společném, kde leží druzí (3.) i čtvrtí
nezbylo na něj místo
Jak to ?!
* * *
Vím, že někdo v životě hlouposti tropí
oči své v okolí každý však klopí
pokud já zeptám se na děda záhubu
většina řekne mi: „Semjon spad na hubu“
Padati na hubu, toť činění lidské
mohou však pády být i politické
i z přemíry práce se na hubu padá,
leč v případě Semjona těžko se hádá
Nežli pak poslouchat opilce „na pivu“
jal jsem se pátrati v moskevském archivu
mají tam v seznamu hrdinů přehršel
však ani do toho Semjon se nevešel
* * *
Když již mne tížila bezradnost velice
jak obří lápis
ve starší svodce u moskevské milice
já objevil zápis:
„Při ráně z Aurory, co data se týče
odcházel opit z nálevny „U Iljiče“
postarší občan, prý Semjon jistý
(později zjištěno, že rejstřík měl čistý)
na režim nadával z přemíry piva
a močil neslušně u Kremlu zdiva
kýval se dopředu a zase zpátky
vtom padl na hubu, zalkl se zvratky“
Když se pak soudruzi vraceli ze schůze
našli tam Semjona se zvratky na blůze
jak ostatní geroji u zdi tam ležel
kol něho kolotem čas dějin běžel
* * *
Později na místě, kde skonal náš děd
plechová tabulka, na ní pár vět:
„Zde neznámý hrdina a bolševik dřímal
a odkaz Leninův v mysli své třímal
když jej pak posílal za řeky, za hory
trefil jej náhodou ten výstřel z Aurory“
|
BLÁZINCOVÝ OSUD DIKTÁTORŮ
(Dialog mezi pacientem Nováčkem a ředitelem)
N: „Jsem jako Lenin, hleďte tu bradu
jen takovou měl on sám v Petrohradu“
Ř: „No jistě, ano, jenže on zvedal ji více do vrchu,
tak jdeme Nováček, půjdem pod sprchu!“
N: „Jsem jako Hitler, hleďte tu patku
já i on nezapřem v podobě matku“
Ř: „No jistě, ano, jenže účes měl vůdce na druhou stranu,
já zavřu vás do díry a pustím až k ránu!“
N: „Jsem jako Stalin, hleďte ty kníry
on s nima si zakrýval ty nosní díry“.
Ř: „No jistě, ano, jenže diktátor měl o dost větší nos
zujte si dřeváky a na klistýr půjdete bos!“
N: „Jsem jako Thsombe, hubu mám černou
myslím, že vystih jsem podobu věrnou“
Ř: „No jistě ano, jenže on měl daleko černější uši
Nováček, jak vám ta svěrací kazajka sluší!“
N: „Jsem jako ten Mao, mám stejné tváře
blyští, rudnou mi, jde od nich záře“
Ř: „No jistě, ano, jenže Thung měl daleko šikmější oči
na skotské střiky se vám voda už točí!“
N: „Jsem jako Kalousek,....Mirek,...no Míra
jak na nás naproti z té cely zírá“
Ř: „Poslechni, Nováček, my víme kdo jste
ty vaše podoby vám vyvracím po sté,
my víme kdo jste, my všechno víme
a proto hned zrána vás popravíme!“
OTÝLIE VRANSKÁ
Bývala prý služka, panská
tahle Otýlie Vranská
pak se stala lehkou ženou
proto lehce přemoženou
Zákazník ji, jako husu
naporcoval na pět kusů
pak vše hodil, kromě hlavy
blízko Kampy do Vltavy
Hlavu potom, spolu s klínem
poslal v kufru Pendolínem
Mladý ženský je vždy škoda
zavřela se nad ní voda.
|
