Comeback

     Nejprve tedy dovolte, abych ve stručnosti „vypichol“ pět nejvážnějších důvodů a důležitých životních událostí, které moji dlouholetou odmlku způsobily a přibrzdily mne v mém společenském i literárním rozletu. Byly to tyto:

1. Roztržka s ing. Janovským

2. Pozbytí oblíbené součásti oblečení

3. Vyřazení jednoho fotbalového klubu z nejvyšší soutěže

4. Moje zaneprázdněnost z důvodu studia

5. Jó, a taky jsme se stěhovali

Podrobněji k ad:

1.    Impulzem k roztržce s F.Janovským byla moje účast v tehdy oblíbené soutěži „Chcete být žebrákem“ (moderátor Vladimír Čech). V této znalostní soutěži jsem se dostal až k záchytnému bodu s hodnotou výhry 320 000,-Kč a do jeho dosažení mi tehdy chybělo určit jednu správnou odpověď. Vsadil jsem na jistotu a V.Čechovi udal, jako pomocníka k řešení, přítele na telefónu, čímž byl v tomto případě právě ing. Janovský. Lépe nám vše „poví“ chronologický záznam průběhu dalších okamžiků tehdejšího soutěžního večera:

-VČ po vytočení telef. čísla: „Dobrý večer, mluvím s panem inženýrem Františkem Janovským?“

-FJ: „Ano“

-VČ: „Znáte našeho soutěžícího pana Františka Hladíka?“

-FJ: „Ano“

-VČ: „Jste ochoten mu pomoci ? a pokud ano, máte na to třicet vteřin“

-FJ po devětadvaceti vteřinách ticha: „Ne“

       V soutěži jsem tedy skončil, večer se ze žalu a zklamání ze zrady přítele opil a jediným mým záchytným bodem tehdejšího večera byla vrátnice pražské záchytné protialkoholické stanice v ulici „U Apolináře“.

 Od tohoto dne a noci se mi můj „přítel na telefónu“ neozval. Toto vše se událo v roce 2003.

2.   Sotva jsem se s roztržky s ing. Janovským vzpamatoval, tak asi po dvou letech, po velké rodinné hádce, mi manželka Ivana spálila mé, sice již 15 let staré, leč mnou nejvíce oblíbené filcové tričko s obrázkem Mickeye Mouseho.

       Možná mi nebudete věřit, ale tento podlý čin mé manželky mne rozhodil více, než ztráta přítele na telefónu i výhry v televizní soutěži.

3.   Můj nejoblíbenější fotbalový klub FK Chmel Blšany vypadl z I. fotbalové ligy a jeho manažér a brankář klubu, na protest proti neregulérnímu rozhodnutí ČFS, vyměnil svůj dres č.1 za tepláky.

4.   V roce 2012 jsem zahájil a v roce 2014 úspěšně dokončil tříleté studium na „Univerzitě třetího věku“ v Karlových Varech.

5.   Jó, a taky jsme se stěhovali (viz foto)

 

Moji přátelé a čtenáři,

stejně tak, jak jsem Vám v předešlých odstavcích popsal důvody a okolnosti mého, téměř dvanáctiletého odmlčení, je nyní mojí povinností Vám všem sdělit příslušné důvody i okolnosti ohledně mého comebacku.

     Nejjednodušeji by se dalo říci, že čas všechny rány zhojil a mé uvedené hlavní útrapy i další svízelné, či příjemnější životní události tento „lékař“ částečně, nebo zcela vyléčil.

     Současně je však nutno podotknout, že tato léčba často probíhala za součinnosti toho, nebo těch, který, či kteří v době minulé nepříjemnou situaci zavinili.

     Zároveň přiznávám, že po celou dobu odloučení se mi stýskalo po Vás, mých čtenářích a pokud mohu neskromě prohlásit, tak i po Vašem částečném obdivu k mým lingvistickým „výkalům“ a též jsem i toužil po znovuobnovení přátelství se svým geodetickým kamarádem Frantou Janovským.

     A nyní se pokusím popsat, kterak čas vyléčil a jak já buď samotný, nebo spolu s ostatními zainteresovanými aktéry, jsme vyřešili moje znovuzačlenění mezi Vás, přátele humoru a čtenáře „Panoptika“. Znovu tedy zpět k ad:

1.   Téměř po dvanácti letech projevil, černým svědomím zatížený FJ, touhu se znovu se mnou setkat a přemluvit mne k navázání před lety přerušené vzájemné komunikace i k znovuobnovení mé dopisovatelské činnosti. Za jeho zády nyní prohlašuji, že jsem od něho toto gesto dlouhá léta i ve skrytu duše očekával.

    Navštívil mne v našem novém bydlišti a na usmířenou mě podaroval v kůži vázanými publikacemi rozborů změn v zemědělském půdním fondu z okresů LT a LN za období 1978-1988, na jejichž vzniku jsme, skrzeva tkzv. „přespolní pozemky“ vzájemně spolupracovali.

     Omluvu i vzácný dar jsem přijal přesto, že satisfakci i pomstu zároveň za jeho zradu v televizní soutěži jsem si již dávno vychutnal a jeho tehdejší zradu mu oplatil téměř stejnou mincí. Ihned vysvětlím:

     Asi tak tři roky po mém potupném vyřazení za soutěže „Chcete být žebrákem“ se ing. FJ přihlásil do televizní soutěže obdobného charakteru s názvem „Dáte panáka?“ (moderátorka Zuzana Slavíková).

     V průběhu soutěžního večera, ve kterém učinkoval i FJ a měl zrovna „našlápnuto“ k vítězství,

jsem do TV zatelefónoval a ohlásil, že v uvedeném studiu je uložena bomba.

     Pořad byl okamžitě přerušen, studium vyklizeno, průběžné výsledky zrušeny a soutěžící posláni bez výhry i cestovních náhrad domů. Do dalšího kola soutěže se již FJ nepřihlásil zrovna tak, jako já se dosud nepřiznal ke svojí vendetě.

2.   Po unáhleném rozhodnutí mé manželky, jehož razance si nijak nezadala s podlým činem FJ, došlo i mezi námi k usmíření a v průběhu roku 2011 jsme společně na VVŘ (Vietnamský veletrh v Ředhošti) pro mne zakoupili tričko nové, tentokráte s obrázkem Mickeye Rourkeho (film „9a1/2 týdne“) a byť bylo opatřeno „zaručeně pravým“ certifikátem  české módní guru Františky Čížkové, zdálo se mi poněkud neslušivé, navíc malé a krátké. Leč po ujištění šikmookého prodejce slovy: „Suší, suší pane“ a „némale, nékratke, to tópré, v tom zima i v létě“ jsem si později triko dočista oblíbil.

3.   V poslední době se FK Chmel Blšany posílil amnestií i příchodem několika nadějných hráčů (Vízek, Kadraba, Masopust aj.) na postu brankáře i hráčů v poli a za pomoci staronového manažera si klestí cestu okresním přeborem zpět do vyšších soutěží.

     Své původní slušivé žlutozelené dresy však FK Chmel Blšany zaměnil  za jiné, nepříliš slušivé, svisle pruhované šedobílé.

4.   V souvislosti s mým úspěšným zakončením studia na „U3V“ v Karlových Varech se, v té době již zase skoropřítel  ing. F.Janovský pochlapil a přichystal mi milé překvapení.

    V den mé promoce, která se konala v květnu r.2014 v Grandhotelu Pupp, pronajal FJ od firmy Busline Semily autobus, jež poté zamířil, plně obsazený zaměstnaci jeho firmy i členy mého fanklubu, do Karlových Varů.

    Později, v průběhu promočního ceremoniálu, v době když jsem již v rukou třímal absolventský diplom (červené barvy, pochopitelně) a odcházel z pódia, zazněly v prostoru velkého sálu bouřlivé ovace celého osazenstva autobusu a kdosi tvrdil, že na balkóně téhož sálu spatřil čtyři „mexické vlny“.

5.  Jó, a konečně jsme se přestěhovali.

       Po odchodu do předčasně nezaslouženého a mizerně placeného odpočinku jsme se s manželkou (v závěru r.2008) přestěhovali z Podbořan do obce Stebno, kde jsme zakoupili malý útulný domeček s nevelkým pozemkem (viz foto).

     Stebno je malá víska na rozhraní tří krajů a tří okresů (LN, RA, KV), poblíž známého léčebného ústavu pro duševně choré v Petrohradu.

     Místní lidé se zprvu domnívali (samozřejmě mylně) , že jsme v rámci koupě našeho domku zakoupili i několik hektarů přídělových, dnes však již zrestituovaných pozemků. Dle výkladu místních to znamenalo, že jsme neudělali nic jiného, než okradli původní starousedlíky. Důsledkem jejich nesprávného úsudku byla skutečnost, že zpočátku jsme si mezi místními, ať to byli starousedlíci, či chalupáři, příliš přátel nezískali a tak našimi prvními kamarádi byli ti, kteří se pohybovali za plotem již zmiňované psychiatrické léčebny a to zejména ti, kteří se rekrutovali z početně nejvíce zastoupeného oddělení CI5 (cikáni, invalidé s 5.stupněm duševního postižení).

Od té doby tedy kamarádíme s Napoleonem, Leninem, Dudlajbábou, beznohým Meresjevem, Einsteinem, Delonem, Hitlerem i Kalouskem. Škoda jen, že Lenin, Hitler, Delon a Kalousek jsou negramotní.

     Když se situace ve vsi poněkud uklidnila, to znamenalo, že okolí dalo zapravdu mylně se domnívajícím spoluobčanům, začali jsme být dotazováni, kdy začneme na přivlastněných rozlehlých pozemcích hospodařit, tj. chovat, či pěstovat. Po chvíli váhání i po nátlaku okolních, již dávno zkrachovalých hospodářů, jsme se vrhli na malorolnickou velkovýrobu.

     Na pronajatých pozemcích jsem záhy úspěšně vyřešil letitý „mičurinský“ problém ohledně vyšlechtění víceklasé pšenice a v nedaleké ohradě začal chovat malé stádečko tapírů.

     Zakrátko o mně v místní hospodě začal sklerotický, bývalý mlynář (dnes pěstitel kávy) Vávra prohlašovat, že mám ve Stebně největší .... „to“. Vzhledem ke svému postižení říkal jednou „kozy“, podruhé „brambory“, jindy zase něco jiného. Pravda to pochopitelně nebyla, protože největší brambory (též i hlavu) měl prý vždy ve vsi stebenský starosta (alias Pepek Ombudsman) a největší kozy jeho stará.

     Výborné výsledky i výnosy našeho hospodaření se pochopitelně zakrátko staly trnem v oku našeho závistivého okolí (akorát kamarádům z CI5 to bylo jedno) a naše činnost nám byla stále více a více znechucována různými rejpaly v čele s bývalým mlynářem Vávrou a tak jsme se s manželkou rozhodli, že s hospodařením „ve velkém“ skončíme.

    Co se týká konce rostlinné výroby, tak technologický postup na zušlechtění víceklasé pšenice jsem za slušný peníz odprodal Agrofertu a v současné době platím zemědělskou daň pouze za nevelký, stále jen pronajatý tříhektarový, konopím osetý lán, s jehož obděláváním a sklizní mi pomáhá hezká sousedovic Marjánka Kanabisová, kteréžto její pomoc splácím při obdělávání jejího zarostlého a neudržovaného políčka menšího kosočtverečného rozměru.

    Na úseku živočišné výroby jsem chov tapírů zrušil a v současné době se manželka věnuje chovu tkzv. indických běžců (jedná se o jakési stále ztopořené kachny). Dominatním jedincem celého běhavého hejna je černý kačer Abebe Bikila- foto též přikládám.

    Oproti manželce se mojí specialitou a vášní stal chov králíků. Výsledkem bezmezného úsilí a dlouhodobého systematického křížení králíka lasicovitého (Cuniculus mustela) s méně známým druhem „rumburak“ (chovatel Lumír Nedvídek-chovná stanice Rumburk) a podáváním speciálního krmiva originálního složení (směs projímadla a živočišného uhlí), jsem dosáhl velkého chovatelského úspěchu v podobě vyšlechtění nového druhu i formy, který byl v r.2012 zapsán do mezinárodního chovatelského registru pod titulem: „Králík stebenský-štíhlý“. Pro pravdivost svého tvrzení přikládám kopii překladu zápisu do registru. Konkrétně str.666/2012:

Říše: Animal,   Kmen: Obratník,  Třída: Cicavec,  Řád: Bobkovití,  Čeleď: Masokombinátní

Rod: Králík,  Druh: Stebenský   Forma: Štíhlý  Chovatel: Franciscum Hladík, Stebno 90, CZ

 

 

     Po čase se o mé pěstitelsko-chovatelské výsledky začínaly (krom již zmiňovaného Agrofertu) zajímat další, vesměs potravinářské nebo zemědělské instituce a podniky i různá periodika se zemědělskou tématikou jako „Kulacké listy“, „Chlumecký sedlák“, „Polabská lebeda“ a další.

     Na zvědavé otázky zástupců institucí i novinářů, kladené zejména za účelem zjištění příčin mých chovatelských i pěstitelských úspěchů, zatím neodpovídám.

     Exkluzivně pouze čtenářům Panoptika mohu prozradit, že uvedených úspěchů jsem dosáhl zejména studiem starých sedláckých a později zlidovělých pranostik, které jsem poněkud inovoval a v upravené formě, přizpůsobené současným poměrům, je znovu uvedl do praxe.

     Ale o tom všem až v mém dalším příspěvku v „Novém Panoptiku“.

Váš FH, Stebno, únor 2015