SBOHEM LÁSKO
(W. Matuška)
Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
zeleným údolím jsem si ji ved
byla krásná, to vím a já měl strach, jak říct
když na řasách slzu mám velkou jako hrách
R:
Sbohem lásko nech mě jít
nech mě jít, bude klid
žádnej pláč už nespraví
ty mý nohy toulavý¨
já tě vážně měl moc rád
co ti víc můžu dát
nejsem žádnej ideál
nech mě jít zas o dům dál
A tak šel čas a já se toulám dál
v kolika údolích jsem takhle stál
hledal slůvka co jsou, jak hojivej fáč
Bůh ví, co jsem to zač,
že přináším všem jenom pláč
R:
Sbohem lásko.....
Recitativ:
„Já nevím, kde se to v člověku bere
ten neklid, co ho tahá z místa na místo
co ho nenechá , aby byl sám se sebou spokojený,
jako většina ostatních,
aby se usadil, aby dělal jenom to
a říkal jenom to, co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,
nemůžu, opravdu, fakt ....
R:
Sbohem lásko......
|
SBOHEM KRÁSKO
(Obnošená vesta)
(F. Hladík)
Mně hodně je a jí tak šestnáct let
těmahle rukama jsem si ji plet
byla krásná, to vím a já měl strach, jí říct
že na řadách díry má velké jako hrách
R:
Sbohem krásko musíš „jít“
nech mě jít tě vyměnit
žádnej drát už nespraví
tvoje záda děraví
já tě vážně nosil rád
nejde víc tě zalátat
už nejsi módy ideál
musím jít hledat jinou v dál
A tak šel čas a stále hledám dál
v kolika „sekáčích“ jsem takhle stál
hledal vestu co má, na zádech štráf
Bůh ví, není to blaf,
že jsem jenom z jelenů paf
R:
Sbohem krásko ......
Recitativ:
„Já nevím, kde se to v člověku bere
ta posedlost, co ho tahá z místa na místo
co ho nenechá, aby byl se starou vestou spokojený
a když už ji chce vyměnit,
proč si umanul, aby hledal jenom tu
co má na zádech pruh a v něm jeleny
já prostě nemůžu hledat na jednom místě,
nemůžu, opravdu, fakt....
R:
Sbohem krásko .....
|
